GM tým je součástí většiny her a představuje vyšší autoritu, pomocnou ruku hráčům ale také obstarává zábavu. Na všech free serverech je tato práce nevýdělečná a dobrovolná, tudíž s sebou nese mnohá úskalí. A přesto tuto práci někteří lidé vykonávají se zábavou, hrdostí a péčí pro hráče. Proč tomu tak je, na to Vám každý odpoví jinak. A abyste alespoň trošičku porozuměli tomu, jaký tlak je na tyto osoby vyvíjen a proč si zrovna vybrali tuto práci, se Vám pokusím přiblížit podrobnějšími rozhovory s GM týmem 3serveru.
A abyste věděli, že to myslím opravdu vážně, začnu rovnou s tou nejvyšší autoritou, kterou tvoří Admin nebo majitel serveru, v našem případě jedna a tatáž osoba, která si říká Mirra.
1) Jestli bylo dřív vejce nebo slepice, to Vám opravdu neřeknu, ale všechno má svůj začátek a konec. Kde přesně je začátek tohoto serveru a tvůj, Mirro? Jak tě vůbec napadlo pořídit si svůj vlastní server, a proč zrovna World of the Warcraft, když je spousta jiných her?
WoW je tu s námi tuším od dubna 2004. Ke mně se dostalo WoW v roce 2005 a to poslední týden v srpnu. Na ICQ mi přišla jedna zpráva od kamaráda Greena, kterou nikdy nezapomenu.
V té zprávě bylo jen "WoW". Já tomu nerozuměl, pak to rozepsal jako World of Warcraft a já si vzpoměl zhruba na rok 2001, kdy jsem se díval do časopisu SCORE, kde v sekci PREVIEW bylo něco o World of Warcraftu a že to má být online RPG. Od té doby se po WoW slehla zem a já si původně myslel, že byl projekt zrušen. Já jsem ten prehistorický typ hráče, který pamatuje Warcraft, Warcraft II, Diabla, Diabla II, Starcrafty, troufám si o sobě říct, že jsem takový ten zdravý druh hráče, který s úsměvem vzpomíná na "staré" dobré časy hraní starých her ještě po sériovém kabelu a WoW bylo najednou se stovkami až tisíci lidí po celém světě. Tenkrát jsme byli přesvědčeni, že moc českých WoW serverů není a ono ani nebylo. Když jsem se však snažil rozchodit hru, nainstaloval jsem verzi 1.1.0 a ono to potom začalo "cosi stahovat". Takže jsem se v podstatě nikam nepřipojil. Pak jsem googlil návody a našel jsem nějaký dokonce český návod psaný docela horkou jehlou nějakým týpkem, kterého jsem si asi o rok později naprostou náhodou hodil na ICQ. Návod byl stručný na téma "Jak se připojit na WoW server". Tenkrát jsme neřešili KAM se připojit a který server je lepší. My jsme prostě byli stará škola counter-strike, half-life, starcraft, my jsme chtěli hrát a bylo nám jedno, kam se připojíme, kdy se připojíme a kolik tam bude online hráčů, my jsme zkrátka chtěli hrát tu svoji čerstvě stáhnutou hru, nechtěli jsme za to nikomu platit a hráli bychom i na serveru, kde by byl třeba jen 1 online hráč, svět WoW je tak veliký, že než ho projdeš, tak na to ani nepotřebuješ ty stovky, či tisíce hráčů.
To, že je už asi tak 500 free serverů po celém světě jsme zjistili až po čase pomocí webu wowstatus.net, který je taky tak starý, jako Metuzalém a stejně tak jako my, i tento web zažíval za tak dlouhou dobu nejrůznější krušné chvilky.
My jsme však byli na našem Litevském serveru Warcraft Dimension, který měl v sobě nádech a kouzlo těch starých dobrých, polofunkčních WoWemu. Hráli jsme tam na verzi 1.5.0 a tak nějak jsme hráli bezstarostně a vůbec nám nevadilo, že téměř nic nefunguje. Ono to totiž nefungovalo nikde, ale ten pocit, že jednoho dne hraješ s Polákem, další den si pokecáš s Holanďanem, příští týden jdeš na raid s partou Švédů, Finů a Holanďanů je zkrátka to kouzlo, které mi tehdy dávalo asi daleko víc, než hra samotná. Pro mě to byla neuvěřitelná exotika. Ještě před pár lety jsme hráli Grand theft Auto po sériové lince (rychlost sériové linky je 115 kbps), půl hodiny se hledali po mapě, pak jsme se přejeli autem, které vybuchlo po střele z bazuky, a mohli jsme se hledat půl hodiny znova. Obří spousta her těžila jenom z principu singleplayeru a najednou příjde hra, která je od stejné společnosti, od které sis nemohl nechat ujít žádnou hru, o které víš, že vždycky vydá nějakou herní bombu a najednou tu bombu hraješ. Ale WoWko nebylo zdaleka první mmorpg v dějinách. Před nimi bylo kopec jiných her, ať už mluvíme o Ultimě online, nebo o Everquestu, či prvních verzích Lineage. Mimochodem, velký seznam všech mmorpg zde: http://www.mmorpg.com/gamelist.cfm/show ... sOrder/asc .
WoWko nás tenkrát upoutalo proto, že někdo přišel ve správné době ke správným lidem na správné místo se správnou věcí. Bylo to od Blizzardu, bylo to o světě Warcraftu, který jsem do té doby znal z pohledu nadávajícího Peona či Paesmanta, s nádhernou kreslenou grafikou. V případě WoW mě to upoutalo právě díky dětské, playstation grafice, která na mě působila takovým svěžím dojmem. Nevypadalo to jako hra, kterou bych normálně hrál na PC s tou zašedlou grafikou, snažící se trapně napodovat realitu, už to nebylo jenom to RPG, kde zabiju bosse, ukážou se mi nějaké pochybné titulky autorů a já jdu instalovat jinou hru. Už to byla hra bez konce. A to mě tenkrát docela upoutalo. Jak může být hra bez konce? Má vůbec smysl takovou hru začít hrát, když nemá konec? Takže Kombinace s velkým K je Blizzard, grafika jako z playstationu, nebylo to tak hnusně hranaté, jako Warcraft III, který jsem kvůli 3d za každou cenu hranatosti zavrhl a pokračoval tam příběh Warcraftu. Ta grafika jako z playstationu je si myslím takový pozůstatek z toho, že jsme nezažili playstation, ale jenom ta stará Nintenda po revoluci a pak jsme přesedlali všichni na PC, kde si playstationovou grafiku mohl dovolit jenom majitel Grafických karet značky 3dfx. Na tu však nikdo neměl a proto ta grafika ve hrách nebyla tak pěkná a uhlazená jako na playstationu, ale vyblitá a hranatá jako na S3 savage 4, či S3 trio 64.
Pamětníci ví o čem mluvím, nepamětníkům ukážu srovnávací slavný obrázek první Lary Croft v prvním Tomb Raideru
http://3dfx.cz/voodoo1/lara.jpg . Na levo hnusná, hranatá, zelená. Napravo méně hranatá (na tehdejší dobu grafická šťabajzna), s barvou lidské pleti, lépe vystínovaná. Anebo tady – grafika z běžné S3 trio 64 grafiky http://3dfx.cz/voodoo1/quake.jpg a z 3dfx Voodoo 1.
WoW nám tedy dávalo jako hráčům to, co žádná jiná hra nikdy předtím a to jsme ještě hru ani nezačali hrát.
Zatímco Greeno znal hru snad pozpátku nazpaměť ještě předtím, než do ní vstoupil, protože měl nastudovanou kdejakou blbost z nějaké první české fansite stránky. Bylo to tuším http://wow.vigudes.cz/ . Já jako zkušený prehistorický pařan chtěl zkusit nárazově bez přípravy. Jenom jsem volil na začátku, jaké povolání zvolím a proč. Ke každému svému rozhodnutí jsem chtěl mít argumenty PRO i PROTI a podle toho jsem se rozhodoval. Když ani to nešlo, tak jsem to bral vylučovací metodou. Na co bych to googlil a hodiny to načítal, když mi to mohl poradit Greeno, kdykoliv jsem se ho na něco zeptal a současně tak další čas věnovat raději hře?
Pamatuji si, že jsme oba dva zvolili Taureny. On si vzal Shamana, já šáhl po Druidovi. Z Diabla II jsem byl tak nějak hrozně zlenošivělý. Nejraději jsem hrál za Necromancera, všechno za mě vyřezal Golem s tunou koster za zadkem a já jenom chodil a hezky sbíral, to co z těch potvor spadlo. Takže zatímco všichni kolem mě neustále kupovali nové myši, já mám tu jednu z prvních optických myší někde stále doma, protože místo 100 kliknutí jsem kliknul jen 1x. Když jsem začínal, tak jsem začínal v takové divné vesnici, kde nic tu nic, slunko svítilo a já jsem pokecal s pár NPCčkama ve vesničce a pak jsem se vydal na lov. Ani Questy jsem ze začátku moc nedělal, protože mě k tomu nic ani nenutilo jako v Diablu. Bylo to tak volné, jako GTA a to se mi na hrách líbí. Tady máš píseček – hrej si a nezlob. Jak jsem vyrazil na lov, potkal jsem pár stojících „pštrosů“, které na mě čumeli jako chleba z tašky, už jen ten pohled si vyžadoval přetahnutí klackem přes zobák, tak jako jsem byl zvyklý z Diabla. Klikneš, sekneš. Tak jsem kliknul.... a nesekal, stál tam jak idiot s nějakým klacíkem. Tak jsem kliknul znova...a zase nesekal. Pak mě napadlo, co je to za debilní bug a divnou hru, když teda kliknu a ono to nic nedělá!? To pro blizzard programovali korejci, nebo co? Zkrátím to...občas to seklo, občas ne, došlo mi to, až jsem měl HP téměř na nule (nijak se taky nedobíjelo, pokud jsi nedal /sleep a potvory dávaly snad větší damage, protože to bylo WoWemu – to znamená všechno jen tak od oka, všechno jen přibližně), rozhodl jsem se rozběhnout do vesnice (Diablovský únik – nedáváš to, uteč do vesnice, tam se potvory buď nedostanou, nebo je zlikvidují stráže). Doběhnu do vesnice, za mnou ten hloupej pták, NPC čuměli jak husa do flašky, pták klovnul, já se tam rozplácl jak vyvrženej vorvaň a objevila se tabulka Release spirit. Co se objeví, na to kliknu a najednou se objevím na hřbitově. To jsem zas čuměl jak husa do flašky já. Co mám co dělat na hřbitově? Kde se poděla slušnost z Diabla dojít na místo a vyřídit si to s těma zmetkama ručně, dokud se neprokopu zpátky k tělu? Dojdu k tělu, reskurektnu se a jdu dál a skoro s polovinou HP. Pak se tam objevil nějakej Polák, viděl jsem, že umí dokonce kouzlit, tak mi řekl co mám udělat, takže jsem se naučil i kouzlit, protože ovládání třeba vůči Diablu bylo najednou strašně chaotické, všechno rozházeno do milion nabídek, nepřehledně a chvilinku trvá, než se s tím člověk Diablák tak nějak smíří. No a potom mně řekl, že ať to zkusím za lidi, že tam je asi 20 jeho přátel. Tak jsem si řekl, co tady budu honit přiblblý ptáky po pastvě s potroublým klackem v kopytech, když můžu lítat někde s lidma? Zkusil jsem to za warlocka. Řekl jsem si...“ hmm, to je něco jako Necromancer v Diablu II“. Vyčaruje si milion koster, padesát golemů, Čínskou zeď z bone-shieldů a budu level 60. Jenže až jsem zjistil, že warlock je o malém Impovi, kterej skáče jak večerníček z reaktoru a že může vyčarovat jen jednoho Impa, tak mi došlo, že je jedno, jestli jsme 2 nebo jsem sám, tak že se raději vrhnu zase na druida, kterého jsem pak při latencích 3000 ms zdárně dodělal až do konce, než Dimension začal padat, kde spadnul třeba i na celý víkend v kuse, co jsem měl volno. To co mě zaráželo, bylo to, že ať padal či nepadal, stejně mel 55 až 65 online, což byl na tehdejší dobu takový středně velký server. Největší byly rusácké servery se 400 online hráči. Tahaly to 4 výkonné mašiny a oháněli se, že jim funguje jako jediným počasí, kvůli kterému potřebovali ony 4 fyzické servery.
Od doby, kdy Dimension začal padat mě WoW začalo štvát. To nebyl pád a do minuty jedem znovu. To byl pád a další hodinu jsi, běž raději zahrát Counter-strike, když to bylo ještě fajn. WoWemu loadovalo tak pomale, že kdybych se naučil vše, co to vypisuje do konzole, tak to snad vydatluju do klávesnice jednou rukou rychleji, než to ten šrot načte. Ale takové pády se ještě pochopit daly, ale když potom padlo WoW od pátku 20:00 a nefungovalo do 17:00 soboty, tak jsem už WoW ani nezapínal. Přiznávám ale, že jsem byl spíš ten noční hráč.
To znamená víkendový maratón každou víkendovou noc, pátkem počínaje jsem se asi od 19:00 připojil a skončil tak ve 4 ráno. Pořád jsem si říkal..tak ještě tento quest...pak ještě o další dílek XP baru, tak když už tu jsem, tak dokončím level. Dobře, tak to fakt definitivně vypnu, až dokončím tenhle dung, přece to nemůžu ukončit vprostřed dungu, ne? Za chvilku kouknu na hodinky, jsou 4 ráno, tak už je mi to docela hloupý a říkám si, že bych měl jít spát.
Takže zatímco Greeno se nekrotil a pařil každý den, pády mu nějak nevadily, když byl ve hře každý den, to si pak zvyknete na ledacos..a on taky mohl, měl víc času než já a netrápilo ho tedy tolik, když server zrovna nejel. Já dával do hry předtím než jsme ji začali hrát spíš psychickou přípravu. Jasně jsem si řekl – fajn, tak tu mám nějaké povinnosti, nehledě o dopadu na zdraví apod.., přes týden budu hrát fakt minimálně, nebo vůbec a pařit budu fakt jen o víkendu a jenom přes noc, to ten čas zase tolik bolet nebude. A taky že jo, nikdy jsem to pravidlo při expění neporušil a v týdnu jsem se nakonec už objevoval tak nějak z povinnosti jen kvůli důležitějším raidům, abych netrhal partu a po raidu jsem to hned vypnul. Pvp v dobých WoWemu byla jen hudba budoucnosti. PvP znamenalo Ty jsi Horďák, on je Alík, když ho uvidíš, měl bys mu rozmlátit tu jeho leskloučkou přiteplenou helmu. Jenže nakonec to dopadlo tak, že /1 general chat byl bez jazyka, takže jsi mohl mluvit s kýmkoliv, pokud byl ve stejném kraji bez rozdílu frakce. Takže když jsme expili a potkali jsme nějaké lvl 60 alíky, tak nás prvně rozmlátili a pak jsme se dali do řeči, pokecali, oni nám třeba pomohli chvilku i s expením a pak jsme se rozloučili a rozešli s takovým tím dobrým pocitem, že jsme si zapařili chvilku s jedním Litevcem a jedním Dánem z nějaké slavnější serverové guildy, kteří se rozhodli vyrazit do světa prozkoumat mapu.
Až jsme byli high levely my, tak jsme se vydali na lov k alianci. Rozflákali jsme půl stormwindu, malé levely jsme tak nějak nechali. Věděli jsme jaké to je být v kůži lowka, takže jsme věděli, že je máme zabít až tehdy, když zaútočí oni a pak jsme stejně zase pokecali a ta hra ačkoliv je to taková hra dvou frakcí, které se smrtelně nenáviděli, nikoho to netrápilo, prostě jsme věděli, že když ve hře potkáš hráče, tak si toho vážíš tak jako tak. Až jsem potom měl příležitost hrát na oficiálních serverech, tak mě to naprosto odradilo. Přišel jsem, potkal jsem hráče, řekl jsem mu Hello a on mě ignoroval a ani neodpověděl. Spíš byl překvapenej, co že ho otravuju, co po něm chci? Hráči si tam kradli loot, takže udělat počáteční questy, to byl malej zázrak. Ale na ofiku jsem si zase poprvé ozkoušel PVP. Battlegroundy, souboje hráč proti hráči, arény a další věci. To byla ta funkcionalita, ale už to nebylo o lidech. Jako když příjdeš do velkého města. Nikdo tě nezná, anonymita. Ne, že bych si stěžoval, má to své výhody, ale když se to týká hry, tak to asi nějak ztrácí své kouzlo, protože tam už jen tak nepotkáš toho stejného hráče, se kterým si expil předevčírem a chtěl bys s ním pokecat znovu.
Ale tím bych zase trošku odbočil.
Mám tu tedy čas jen o víkendu a to ještě po skromnu a když už ho chci teda na něco využít, tak ne na to, abych čekal u login screenu a datloval tam jak nějakej závislák logina lamentoval, proč to neběží, kdž jsem k tomu stejně nemohl nějak pomoci.
Čím častěji a čím déle to padalo, tím více mě začala vrtat hlavou taková zvláštní myšlenka. Co je to za borce, kteří ten server vytvořili? To jsou programátoři a udělali si to někde na koleně? Nebo jak to vlastně funguje? Je to těžké udělat si vlastní server? Už od malička jsem chtěl vědět, jak věci fungují. Dostal jsem vždycky nějaké autíčko k vánocům...no a do hodiny bylo rozebrané na jednotlivé šroubky. Paradoxně jak jednoduše to šlo rozložit...o to hůř už to pak šlo složit a taky to tak dopadalo. A s těmito servery to bylo podobné. Potom jsem guildě řekl: „Hele a proč si neudělat vlastní guildovní server, kde budeme moci blbnout, nebo trénovat, zatímco dimension nepojede?“ A odpovědi? „Zbláznil ses? To musíš být perfektní programátor, musíš v tomhle být fakt nabušenej, musíš mít kopec lidí v teamu, kteří se o to starají, to nemáš šanci rozběhat.“ „Jo?“, řekl jsem...a už tu byla výzva. Tenkrát jsem totiž byl ještě hrozně ješitný jako většina chlapů. Servery mě naštěstí této vlastnosti částečně zbavily.
No a už tu byl říjen, a kromě toho, že jsem se připojoval jen tehdy, když se šel raid, jsem většinu zbylého volného času investoval do googlu, wowemu, wow emulator, wow emulator download, a WoW free server hledání po googlu, křížem krážem. Došlo i na torrenty a na lanbox servery, které mě málem odradily, protože jsem tam nabyl dojmu, že asi budu muset být programátor, který dokáže vše dopsat a vychytat. Jenže z tohoto dojmu mě potom vyvedly blackstorm servery na verzi 1.5.0, jenže to už Dimension přešel z verze 1.5.0 na 1.7.0 a až jsem si obstaral server s verzí na 1.7.0 tak Dimension najenou skočil na verzi 1.8.0. A potom to přišlo. Ecko WoW emu by WAD. WAD byl ikona doby co se WoWemu týče. Na jeho WoWemu „vyrostli“ všichni budoucí důležití lidé ve WoW free scéně, jako byl Vladimír Mangos a další z Trinity Core, Silvermoon, Kobold projektu a já nevím z čeho ještě.
Já měl tu čest setkat se s anglickým návodem starým jako lidstvo samo, How to install WoW emulator z rage forums. Někde tu stránku mám snad ještě uloženou, pokud bych pátral na disku.
Prvně jsem totiž Ecko rozjel, ale jenom na localhost. Nikdo jiný se nemohl připojit. Pak jsem přišel na to, že tam stačí v texťáku editnout jeden.reg nebo.key soubor, přepsat tam IP adresu, 192.168.123.1 a už to běželo na lokální síti. Pak přibylo Hamachi. První hráč, který se připojil kromě mě byl přes Hamachi Haliboot na moji IP 5.10.82.171. Tu ip mám dodnes, protože jsem přišel na to, jak to přenést z počítače do počítače. Tu IP si pamatuji a ta tu se mnou bude tak dlouho, dokud si nenapíšu v C++ svoje vlastní hamachi .-)
Haliboot byl uchvácen latencemi. Žádné 3000 nebo 1800ms, ale asi 60 nebo 80ms. Rozběhal jsem to na svém tehdejším Sempronu 2200+ (později jsem měl nutkání všechno taktovat. Jeho jsem přetaktoval na Semprona 2500+ stabilně) 256 mb ram DDR 400mhz a 40GB disku, který jsem později použil i do prvního serveru. Věděl jsem, že pro těch pár online mi stačí můj PC, stabilní linka s pomalostí želvy 256kbp/256kbps. Fakt je taky ten, že WoWemu potřebovalo asi jen 1KB za vteřinu pro hráče. Mangos měl později žravost až 7 i 9KB na jednoho hráče a na to už běžná linka jen tak nestačila. V prosinci 2005 mi na mém počítači už hrálo průměrně těch 5 online denně. Nijak jsem to nelámal přes koleno, ale asi prvního třičtvrtě roku jsem se otrkával, pomáhal kdekomu s hamachi, pak jak se připojit, potom jsem narazil na první podvodníčky, kteří rozdávali každému lvl a goldy, nato jsem zkrátka ještě v době, kdy to nemělo pro server nějaké fatální následky, odhalil co vše lze ve hře zkazit, kdo to může zkazit, co se má dělat a co se nemá dělat, přišel jsem na hajzlíčky, kteří mě prosili o GM account a naučil se takové blbce kopat do zadku co nejdál odsud. A zkrátka jsem se zajel do role admina se vším všudy. Nechápu, jak dneska někdo může založit server, hned přemluvit pár blbů o hosting, oni mu to tedy dají, za měsíc si ani neškrtne, takže nevydělá na hosting a server skončí tak rychle, jak začne. To jsou prostě hloupí lidé, hloupí admini a mám pocit, že jich je takových čímdál víc. Sežrali všechnu moudrost, ale já jsem ješitný a chci teď mít server a připadat si jako velkej kluk. Tak přesně takhle jsem to NEměl. Já jsem server právě zakládal jako guildovní. Potom jsem chtěl zpřístupnit hru některým mým přátelům, kteří třeba měli počítač, ale neměli ještě ani internet. Tak jsem se rozhodl, že napíšu jednoduchý návod, nastavím jedno WoWemu, vypálím to na 1 nebo 2 DVD a půjčím jim to. To byla asi nejlepší věc, kterou jsem kdy pro tento server udělal. Vzal jsem ho a prostě ho dal lidem, přizpůsobený pro 1 až 4 hráče, aby se tu hru naučili hrát u sebe na počítači, mohli si tam dělat, co chtěli a jak chtěli. Zkrátka jsem dokázal udělat z World of Warcraftu Singleplayer a lidem se to moc líbilo. A za pár let jsem se o tom úspěchu dozvěděl od hráčů z Miroslavi, Ivančic, Znojma, Brna, později dokonce až z Karlových Varů, Plzně a já zkrátka vytvořil něco, čemu nemůže konkurovat Blizzard. Udělal jsem to zadarmo pro hráče bez internetu. Vyplnil jsem díru na trhu, která tenkrát byla ještě docela velká na to, aby se ten server mohl rozšířit. Dnes bych se stejným nápadem nedošel vůbec nikam.
To mému serveru zajistilo pár dalších hráčů. Až dostali internet, věděli, kam chtějí jít hrát. Mezitím jsem v březnu 2006 už začal smýšlet oficiálně s webem pro server. Do té doby to bylo jenom domlouvání na stránkách naší guildy. Tak dlouho server běžel a ještě ani neměl web. Zkrátka všechno chtělo svůj čas. A ne, že udělám za víkend server a ponechám ho svému osudu. To se musí zkrátka pomaloučku pěstovat a pomaličku pěstovat vše, až je to potřeba a ne hned, dokud to nevyužívám a nevím, jestli to budu potřebovat. Do 17.12 2006 jsem běžel na domácí lince. Hráč Orion, kterého tímto zdravím mi poslal záložní zdroj, já na něj napojil server i s modemem a když spadla elektřina, jakž takž to mohlo běžet chvilku dál a poukládat alespoň postavy hráčů. Ještě ani do 1.6 jsem neměl veřejnou ip adresu. Vše celou dobu běželo na hamachi. Ale stálo to za to. Tenkrát stačilo po různých webech házet odkazy na náš web, hráčům poskytnout dobrý návod jak se připojit na hamachi a pak se připojit k nám na server, denně jsem 8 hodin pomáhal s problémy, dělal jsem v podstatě admina a řadové Gmko zároveň, webmástera, zkrátka jsem dělal VŠE. Ale mělo to význam. Časem jsem přicházelo na to, že to vše nemohu dělat sám a tak jsem si začal brát Gmka. Byli to obvykle kluci kolem 15 – 16 let, kteří se docela vyznali ve hře. Jinak asi od února 2006 jsem už měl pro WoWemu vyhrazený starý stroj na internet. 1Ghz AMD Duron a neuvěřitelných 192 MB ram. To, že WoWemu potřebovalo asi 640 MB a škrtalo to z disku ze swapovacího prostoru, to už nikoho netrápilo. Hlavně když to fungovalo.
WoWemu byl stejně fajn. Uchyloval se cestou linuxového zpracování. Veškerá nastavení, veškeré funkční skripty, to vše bylo v textových souborech, snadno editovatelné, snadno přeložitelné do češtiny, což byl můj další konkurenční nápad, jak přilákat hráče – snadný překlad do češtiny. Raketově tuhle část nastartoval Krona a Barborka, jim vděčím za hodně věcí, z nichž tou vlajkovou lodí těch všech věcí, kterými mi pomohli, byl právě překlad questů a hry do češtiny.
Asi někdy v Dubnu se poprvé připojil na Hamachi hráč Sleeper, Sleepless, nebo taky Deathlord, později známý jako Sheriff. Legenda, bez které by server asi nikdy nebyl tam, kde je teď. Myšlenka serveru se mu líbila natolik, že mi dokonce poslal nějakou korunu na server, tak jako to posílalo víc hráčů v tehdejší době. On ale přispěl dost na to, aby mi už nechyběla ani koruna do nového, vlastního, dedikovaného stroje na WoW.
AMD Opteron 144 socket 939 1,8 Ghz 1MB L2 Cache. 2 GB Ram, Základní deska Gigabyte K8n-SLI. Za vlastní jsem už dokoupil zdroj 500W celohliníkový Eurocase a casenu jsem měl takovou hnusnou, bílou bigtowerovou od kámoše zadarmo, který ji chtěl vyhodit, já ale věděl, že se mi taková casena bude jednoho dne hodit, a taky že hodila, mám ji dodnes. Absolutní dělo pro small bussines server a začínající WoWserver.
V září 2006 mi přišla smska od Haliboota :
„Mirro, 60 online! To už je víc, jak na Dimensionu! Gratulace“. To byla asi nejlepší doba. Neviděl jsem tolik problémů ve hře, hráči byli takoví spokojení, šťastní, jasně že se hádali, to je normální, ale nikdo si nikdy nestěžoval, že něco nefunguje. Každý byl spíš rád, že může hrát WoW zadarmo a že to nespadne na půl dne. Pak se ale objevily problémy. Nestačila mi linka, dokopat někam našeho poskytovatele, to ho raději shodit ze skály a já se musel rozhodnout, co dál dělat. Protože 2mbps/512kbps linka fakt na 70 online nestačila. A to bylo WoWemu. Pak už byl takový problém, že jsem nemohl dělat v podstatě na internetu nic, jen abych nežral pár online navíc. Potom mě začali hráči nabízet rady – že ať to dám do serverovny apod...Já z toho měl strach, věděl jsem, že když mi to spadne, tak v tu ranu končím, protože bych to nemusel zlvádnout oživit, ale nechal jsem se překecat a v 17.12 2006 přesně v 17:00 byl server nahozen do police v datacentru Brno Cejl 20.
To už asi od 11 nebo 12 října běžel na serveru Mangos, který byl daleko kvalitnější, ale padal každou hodinu. Přiznám se, že si nepamatuju datum, kdy se přešlo na TBC. Ale vím, že od doby co se nahodilo TBC byli zase jiní hráči. Poprvé jsem zažil ve hře, že by přišel hráč, sedl si někam ve hře a nadával, že se nudí. Co to je za kreténa, kterej napíše, že se nudí? Tak ať tu hru nehraje, když se v ní nudí, ne? To třeba nepochopím doteď a v éře WoTLK to pokračuje. Myslím si, že asi u WoTLK skončím, protože se mi nechce podstupovat zase ty nervy při každém přechodu na novější verzi, při otvírání dungeonů, zkrátka teď se chci zaseknout na jednom bodě a ten server dokonale vytunit a potom už jenom odchytávat ty hráče, kteří nechtějí hrát na Cataclysmu, kvůli nekvalitě. Fakt nejlepší WoW bylo Pre-tbc WoW. Tbc jsem udělal jen ze zvědavosti, a kdybych mohl, určitě bych nikdy na tbc nepřecházel, ale hráči jsou hloupý dav, a jakmile jeden řekne, že chce skočit do studny, do dalšího datadisku, tak to chtějí všichni a oni nechápou, že ten nový datadisk je nový, takže veškeré free budou stát za hov**. A to mě na free scéně štve. Jak jsou tu dobří hráči, tak jsou tu i ti největší s prominutím kokoti, které by vyrazili snad i na oficiálních serverech za debilitu. Ale tak to je, je to zábavní průmysl a to s ním souvisí a mým údělem je se s tím smířit a jednat podle toho.
Co se týče serverů, strojů a hardwaru – tak každý další stroj byl něčím lepší a nebylo to jenom výkonem. Zkrátka jsem se rozhodnul pomalu ale jistě vždycky na serveru nějaký hardware vylepšit a tím jsem vždy něco získal. Začínal jsem na svém vlastním PC s Windows XP a 256mb ramkama. Neměl jsem v podstatě vůbec nic, měl jsem jen myšlenku a chuť se do toho dlouhého, nekonečného maratonu pustit. A dnes máme velice profesionální stroj. Debian linux, totálně očesaný až na kost, 16 GB ram, automatické zálohy běžící každou hodinu automaticky v cronu nezávisle na lidské ruce, Vmware na virtualizaci a hostování dalších projektů, serverů na testování, Chudáka na zaučení nováčků, to vše na páteřní lince, dvojítém připojení, za záložními zdroji, přepěťovými, programovatelnými zásuvkami. O server se téměř 24 hodin denně někdo stará a vylepšuje ho, team má dokonce vlastní web pro komunikaci, vzkazy, na kontakty, úkoly, rady, tipy, triky a návody. Vlastníme hned 2 domény. 3Server.net a 3server.cz a potom pár noip domén. Zkrátka jsme za 5 let udělali neskutečný skok a já se naučil neskutečné množství věcí, jaké se nenaučíš za 20 let v nějaké práci.
2) Práce takového admina obnáší určitě mnoho starostí, nemluvě o tom že máš i svůj osobní život, který taktéž nebude jako peříčko, jedině kdyby jsi byl ředitelem ČEZu
. Pověz nám, co všechno musíš obstarávat a řídit, aby tento server za něco stál a lidé tu rádi hráli ještě po dalších pár let?Tak to vyjmenuju co nejstručněji.
1) Sháním finance na provoz nebo řeším, jak z hráčů vytřískat peníze na provoz, abych to nemusel platit ze svého.
2) Papírování, faktury, právníci.
3) Neustále přemýšlím nad tím, jak ulehčit někomu z teamu práci, čím mu ji ulehčit, jak něco zautomatizovat, o což se taky musím starat a neustále dohlížet, jestli to funguje tak jak má.
4) Hardware Admin. Pokud server přestane fungovat, mám oprávnění ho na dálku pomocí jednoho červeného tlačítka vyresetovat, nebo vypnout a zapnout. Pokud nenaběhne ani potom, požádám technika ze serverovny, aby mě připojil KVM konzoli na dálku. Pokud to neoživím ani potom, vytahuji auto, nebo MHD a jednosměrka nejednosměrka, zákaz vjezdu, jedu do datacentra k našemu stroji vybaven náhradním strojem a notebookem se zálohami, tunou šroubováků, kdyby něco nešlo nahradit. Dosahuji tak spolehlivosti řešení žávažných problémů, jako firmy HP, IBM, či Dell, přitom musím tohleto poskytovat v podstatě zdarma. Nemůžu si, vlastně ani nemám z čeho si účtovat za svoji práci. Co dostanu z příspěvků od hráčů, za to platím náklady za stroj, pak náklady za nový hardware a protože hardware bývá drahý, tak to tak tak stačí na hardware, který do serverů neustále chvíli co chvíli musím dokupovat. Dělat Hardware Admina je taková sranda. Pro mě je hardware jako Lego nebo Merkur.
5)Software Admin. Pokud se podělá nějaká komponenta v systému, musím ji opravit a nejdu spát, dokud to není opravené s výjimkou, kdy jsou asi 3 ráno, už mi to nemyslí a zavírají se mi oči. V takovém případě si ty 3 hodinky schrupnu a pak to zvládnu opravit třeba do 20 minut. Myslím si, že za těch 5...no vlastně téměř už 6 let už mě jen tak nic nepřekvapí. Když jsem zvládl obnovit v podstatě veškerá data ze sformátovaných disků Idiotským Myscheem alias Smrtkou, shořel mi kopec disků, hacknuli mi server, zrušili mi hosting, zrušili mi z dobrého slova agregaci SMS serveru, tak už mě nepřekvapí asi vůůůbec nic.
6)Konzultuji, dávám pokyny, povely, řeším vážné problémy a situace ve hře.
7) Řeším problémy v teamu všeho druhu. Velice intenzivně jsem asi 3 měsíce v kuse studoval psychologii, sociologii pracovních skupin, manažerskou psychologii, motivační psychologii, vojenskou psychologii a další druhy psychologie. Když člověk dělá jenom IT, tak už to tak nějak přestává stačit a on se časem musí začít věnovat Managementu a Psychologii, no a nakonec skončí u výuky čínštiny.
Emaily, emaily emaily. Řeším emaily, přidávám všem členům, kteří mi s tím napíšou jejich emailovou schránku ve formátu jméno@3server.cz, odpovídám na emailech uvedených na webu. (emaily mám dokonce 2).9)Píšu novinky, když je zrovna nepíše Rohlík....Rohlíku? Prosím tě, kdy postneš nějakou další novinku? ...ale ne. Na Rohlíka nedám dopustit. Občas se doplňujeme. On je Rohlík a já jsem takové máslo, až se doplňujeme. -)
….. a až jednoho dne výjde najevo, že Rohlík, tomtom, Shelbyn, Demigodess...a vlastně vůbec celý Developer team, webteam, GM team jsem jedna osoba, tak se to objeví v hlavních zprávách. Muž mnoha tváří a mnoha povolání a zaměření. Jediný člověk, který je zároveň na 9 místech zaráz... To by čuměli i Japonci se svým teleportem vlastností vodíku na 8 metrů ve vakuu.
10) Mám přístup všude, to znamená, že přidávám přístupy těm, kteří dále dávají přístupy všem ostatním.
11) Celkový management teamu.
12) Inovace. Ano, hodně nápadů má GM team, Developeři, Webmasteři. Za to vám strašně moc děkuji. Občas se objeví taková debilovina, že si ji někam poznamenám, abych se na to podíval, až zase budu v těžké depresi bouchat hlavou do stolu, protože se nám v okamžiku, kdy začne jít server prudce nahoru něco zase posere.
13) Zálohování. Všimněte si, že jsem to postnul jako bod číslo 13 a není to bezdůvodně.
14) Zálohování. Ne, nejsem pověrčivý, ale uvést tak důležitou věc jenom jednou v tomto žebříčku by byl zločin proti lidskosti. Od doby, co jsem se naučil zálohovat a celé to zautomatizovat uběhla už slušná doba. Velice často se stávají situace, kdy oprava je tak náročná a zdlouhavá, že je daleko lehčí a rychlejší okamžitě nahodit poslední zálohu, pokud došlo k totální katastrofě.
15) (De)motivuji team. Proč je tam to (de)? Protože jsem občas (de)bil kvůli mé vlastní chybě z nepozornosti, nebo nedostatku přehledu o situaci, která se stane před GM, za GM nikdo nesmí stát, jinak nebudu hrát. Stejně tu větu tady nechám. Ve 2:10 ráno je to brilantní výkon, napsat takovou větu, ne? Ale teď vážně. Snažím se team motivovat, povzbuzovat, kdykoliv je nějaký problém, už jsem se naučil za ta léta všechno řešit tak nějak s chladnou hlavou a jen málokdo mě málokdy vytočí. Taková situace se stáva maximálně…(číslo raději nebudu uvádět) za 10 let.. Na tuhle práci musíte být dostatečně odhodlaní, musíte mít v očích jakousi jiskru, ikdyž zapadnete držkou do bláta, prostě se zvednete a jdete dál a jste ještě lepší a silnější, než kdy předtím. Musíte být taky dostatečně šílení. Něco jako...Murdock v seriálu A-team. Je to génius, nebo idiot? To nikdo neví, ale to co dělá, dělá fakt dobře, nebo to dělá alespoň tak nejlíp, jak jen dokáže a má to své výsledky. No a proč tedy to (De)? V poslední době jsem kvůli své chybě napsal na webu teamu o Blazerovi, že němám přehled o tom co dělá a podle toho jsem taky tak uvažoval. Myslel jsem si, že když o něm nic nevím, že tu není a nedělá tu. Jenže to že o někom neslyším, neznamená, že tu není, ale že tu právě je a dělá svoji práci tak dobře, že o něm ani nevím. To jsou vzácné okamžiky, které jsem vždycky ve své funkci pěkně posral. Je toho na mě moc a občas už něco nestíhám, nebo si něco nepohlídám, ale je to docela výzva.
16)Komunikuji s hráči na emailech a řeším příspěvky z hlediska emailů a přidávání kreditů hráčům.
17) Webhosting. Komunikace a konzultace s Web teamem.
18) Testovací server Chudák. Tak o ten se plně starám já, pokud se o to nepostará developer Hlavního realmu. Proto jsem si udělal automatizační skript, který vlastně udělá všechno za mě, když je potřeba. Ale ne vše mohou dělat skripty, bohužel...
19) Jsem k dispozici dev-teamu. Rozděluji práci a posílám správné lidi na správná místa. Řekl jsem správná, ne špatná. Správná není do prdele, tak pozor .-)
20) Marketing, propagace, jednání. Poslední marketingový manažer se na nás vysral...lenoch jeden, takže jsem to musel vzít do vlastních rukou. Kontroluji příspěvky, podle toho musím vymýšlet různé marketingové akce, protože z mých modrých očí se projekt nezaplatí a 3server už teď funguje na dobrou úroveň a ne jako fun, kde si můžete koupit, co chcete. V prehistorické minulosti server měl sice dost peněz na provoz a nový luxusní hardware, ale úroveň hráčů díky tomu, že měli za peníze to, co měli mít za jednotku času, moc vysoká zrovna nebyla.
21) Zaučování nových developerů a SQL fixerů.
22) To už jsem zapomněl.
23) Teď jsem to měl na jazyku...heergot teda...
24) dobrá nálada (to je občas nejtěžší práce ze všech).
25) Komunikuji s nejzkušenějšími hráči. Pokud se stanete zkušeným hráčem a budete souhlasit, tak budete pravděpodobně hlásit hodně velké problémy přímo mě. Díky tomu budete moje oči a uši a já se na místo dostanu ještě rychleji, než GM. Čímž funguji jako FBI, CIA, KGB a BIS v jedné osobě. Zjistím co je potřeba a potom překvapím GMko, nebo vyčůraného hráče, když mě chce opít rohlíkem.
26) Kontroluji příspěvky, podle toho musím vymýšlet různé marketingové akce.
27) Pozitivní myšlení – neplést s dobrou náladou. Dobře, tak něco v háji je, ale jak z toho ven? Co mám dělat? Jak to mám vyřešit? Proto pozitivní myšlení. Neztrácet naději ani chuť se s tím vším porvat jako lev, ikdyž to třeba zrovna není růžové. Dokud tu se mnou dělá team a developeři mi nehážou klacky pod nohy tím, že nahodí nefunkční revizi a nato hned odejdou, tak tento server přečká i třetí světovou bez úhony...no možná s menším počet online.
28) Něco se najde...
29) Do 33ky ještě daleko...
30) Testuji a nasazuji nové technologie na serveru potom, co to otestuji.
31) Mám výhradní právo stopnout cokoliv, co se na serveru děje, čímž mohu zabránit katastrofě, pokud to zjistím.
32) Fakt nevím...a to už dokáže pokazit den...
33) Vše ostatní, co neudělá nějaký člen teamu.
3) Jako admin bys měl hrabat hlavně pro dobro hráčů, ale jak všichni víme, i ty jsi měl pár sporů, ze kterých nebyli hráči nadšeni a někteří tě možná proklínají i do dnes. Jak se snažíš v takových případech zachovat a jak to vůbec celé neseš, když nejde vše podle plánu?
Inspiruji se profesionály. Musím zůstat nestranný, aby mě neproklínala jedna ze stran, že se stavím za tu druhou. Rozhodují zdravé argumenty a ne nějaké emoce. Jedna věc je jednotlivec vs. Celý server. Druhá věc je špatné rozhodnutí, které udělám na základě teamu. Nejlepší vedoucí je ten, který rozhoduje za team, ale ne proti němu. Ta desetitisíce rozhodnutí, která každý měsíc udělám, vede server buď nahoru, nebo dolů a to jaká ta rozhodnutí jsou...byly z 95% v podstatě rozhodnutím teamu. Pokud rozhodnu tak, že s tím team nesouhlasí, hrozí mi fakt, že se někdo z nich může rozčílit a prásknout dveřma a co si pak počnu z hodně důležitých členů, do kterých jsem třeba investoval desítky hodin jen do zaškolování? Když většina teamu řekla – uděláme to takhle, protože <následuje argument> a když se nenašel protiargument, tak jsem to odklepl a jelo se dál. Občas je potřeba něco tak nějak zamést pod koberec. Protože čím víc se s tím maže, tím víc to smrdí a já přece nechci kopat proti serveru, ale za něj a to znamená kopat i za hráče a za team. Jenže to znamená často dělat taková rozhodnutí, aby se vlk nažral a koza zůstala celá a ne vždy to jde. Uklidnit hráče, sjednat náhradu a s Gmkama si to vyřídit jako krutý mafiánský boss, pakliže byla chyba u Gmka. Tak to řeší profesionál a funguje to. Cokoliv kdykoliv udělám a dopadne to špatně, tak to nedělám špatně proto, že bych to špatně udělat chtěl, nebo že bych se v tom snad dokonce vyžíval, ale udělám takové rozhodnutí proto, že jsem se na tom shodnul s teamem, protože jsem o tom nebyl dostatečně informován a nikdo mi neřekl nějaký pádný argument proč ne a když to potom tak uděláme a on je z toho průser, pak ale nesu odpovědnost já, protože oni sice říkali, ať to udělám takhle, ale já to rozhodnutí vydal a to je průser největší. Poslední dobou jsem to však začal řešit tak, jak to žádný jiný admin riskovat asi nikdy nebude a od té doby to začíná jít docela slušně nahoru. Něco vím od GM, nebo teamu vůbec, něco vím od hráčů a něco vím já. Takhle to zatím funguje dobře a chyb jsem udělal zatím nejméně za dobu své kariéry WoW admina. Hráči jsou moje oči a uši a od té doby mám dokonalý přehled, dobré nážory a vím, jaké rozhodnutí by udělalo průser. Mnohdy řeším rozhodnutí mezi – A) Tohle udělá paseku. B) Tohle udělá větší paseku. C) Tohle způsobí apokalypsu D) Nelze nedělat nic, to by bylo horší, než ta apokalypsa. Tak jaké řešení asi zvolím? Jasně že A, tím vyřeším problém, ale nepošlu server do kytek, jenom to udělá paseku. Ale to byl jenom příklad na vysvětlenou. Je to psychicky namáhavé a když mi pak třeba podkope autoritu nějaký Sholto, nebo zdeptá nějaký Shelbyn, anebo mi sformátuje disky nějaké malé nadržené děcko, které bohužel přežilo ptačí chřipku, jinak by ty disky nikdo nesformátoval, tak to dokáže docela pokazit den...A když se stane jakýkoliv průser, ale řeší se to, team za mnou příjde a řekne „ Mirro, průser, tohle a támhleto. Navrhuji řešení to a to, protože.“ Tak říkám – ano – profesionální team, ale když příjde nějaký Sholto a řekne „ Je to v p**i, odejdou hráči, je konec“. Tak mám kurevské nutkání sednout do auta, dojet na Slovensko a tam někoho totálně přetáhnout hodně velkým klackem přes holou řiť a potom mu přibouchnout další klacek do palice, třeba se mu v ní rozsvítí, že když bude rozhazovat rukama a řvát jak *j*b* Muslim s bombou na prdeli, že je to v hajzlu, že mi s tím nijak nepomůže při řešení, jenom mě rozhodí a stíží mi řešení současné situace.
4) Měl jsi už někdy chuť od toho všeho odejít a začít se věnovat jiné zálibě, třeba začít štrikovat?
Ano. Často. Asi tak často, jako nás občas obsadí nějaký Sovětský svaz, nebo Německo.
Asi tak často jako když mi někdo podrazil nohy a to se stává maximálně....1 za deset let. Ne, řeknu to jinak. První 2 roky jsem s tím zkrátka skončit nechtěl, ať byla situace jakákoliv. Všichni kolem mě to vzdávali, já šel dál. Po 3 letech, když už mi začali lidé podrážet nohy jsem tu chuť občas měl, ale později jsem spíš začínal brát jako výzvu veškeré problémy. A to mě spíš posiluje a jdu dál.
5) Máš pod sebou mnoho zkušených a ostřílených Game Masterů, ale jsou tam určitě i takový co dělají/li neplechu. Jsi rád za své GM, nebo si někdy řekneš, že by to chtělo změnu a všechny je povyházíš?
Povím ti to takhle. Kdybychom byli server s 10 000 online, tak se chovám tak nechutně arogantně, jako ten největší ...
string m_PromennaProNechutneOdpornehoAdmina ;
že bych klidně vyhazoval kohokoliv jenom za to, že mě nějak urazí, nebo že se s ním pohádám. Jenže tady je to výzva, tady si to nemůžu dovolit. Buď toho člověka vyrazím a nebudu mít nikoho, anebo se s ním zhádám, oba dva se pošleme na opačný konec světa, pak musím za ním přijít já, dlouho se omlouvat, protože ten dotyčný je tak tvrdohlavý, že ačkoliv se nejedná o moji chybu, tak to zkrátka musím vzít na sebe, čímž v něm vyvolám reakci „ale neomlouvej se, je to i moje chyba...“ a do půl hodiny je vše zase v pořádku a jedeme dál. Tohle je prostě z extrému do extrému, a co je extrém, to je výzva. To co mě naučil tento server tě nenaučí pracovní poměr za 25 let, to tě nenaučí i FBI, nenaučí tě to u CIA, nikde. To tě naučí jenom tento server. Přijít, postavit se před problém a vyřešit ho tak, že na tom ještě všichni vydělají. Jinak co se týče mé spokojenosti. Tak jsou členové, vůči kterým nemám půlku slova. Pak jsou členové, kteří mají občas něco, nějakou potyčku, nějaký problém, tak nad nimi mám zvýšený dozor, protože tady může být příčina problémů. A pak jsou členové idioti a já tady nemám čas ztrácet trpělivost a čas, který můžu využít při opravě něčeho, nebo ho věnovat někomu jinému, kdo si ten čas víc zaslouží. Pak jsou tu lidi, kterých mi je třeba líto, takže situaci urovnám, vidím, že třeba začíná, tak se toho člověka snažím pochopit, anebo si uvědomuji, že to třeba nemyslel špatně, ale zašel příliš daleko. Zkrátka team nelze posuzovat jako celek. Jako celek se sice ten team nějak chová, ale nelze team jako celek kritizovat, nebo jako celek vůbec nějakým způsobem hodnotit. Protože tu jsou lemry líné, které jen na chvilku lognou do hry a pak jsou tu ti borci a borky, kteří se lognou do hry a zvládnou tam být třeba 2 až 4 hodinky v kuse, snášet ten nápor hráčů, neustále řešení problémů ve hře, musí tolerovat nepříjemné hráče a musí si s nimi poradit a protože já jsem si na tomto serveru zkusil naprosto všechny funkce a dokonce jsem je i nějaký čas dělal než se server rozjel, tak vím co to obnáší a ti kteří mají úspěchy a dělají něco fakt dobře, tak v ně mám neuvěřitelnou úctu, moc si toho vážím a oni sami vědí, že to dokážu velice dobře ocenit, čímž je motivuji k dalším výkonům. Ale už dost o teamu, team je pro mě posvátná půda. Každému členovi slibuju, že cokoliv se řeší v teamu, to v něm taky zůstane a nebudeme to rozpitvávat mezi hráči, protože z nikoho včetně sebe nechci dělat vola a nechci nikoho shazovat rypákem do blata, ikdyž si to někteří zaslouží, ale když já nebudu tahat nic mezi hráče, tak ani ostatní a ti kteří to poruší se se zlou potážou.
6) Hrál jsi někdy šachy? Jako kvalitní admin bys měl vědět několik tahů dopředu a mít v záloze své žolíky. Máš takové? Připravuješ do budoucna pro hráče takové nabídky a zázemí, že za žádnou cenu nebudou chtít nikdy opustit tento server, nebo necháváš volný průběh a snažíš se improvizovat ze dne na den?
Na tohle nelze jednoznačně odpovědět. Vždycky si nechávám asi 4 esa, kdyby už fakt byl průser. Na září plánuji kopec věcí a je to jeden žolík vedle druhého. Jinak se nechávám inspirovat, inspiruji se a neustále každý den, kamkoliv jdu, cokoliv dělám se mi promítá do paměti a potom spojuji třeba příjemné s užitečným a tak nějak si zlepšuji svoji marketingovou inteligenci a přidávám žolík za žolíkem. Dělám si občas brainstormingy, dělám neobvyklé věci na neobvyklých místech a přitom mě napadne dobrá myšlenka, hned si ji někam zapíšu a inspiruji se dál. To je důvod, proč mě napadnou občas tak šílené nápady, ale možná to jsou nápady, které dělají náš server tak jedinečným, i přestože to hráči neoceňují, takže mám 2 období. Období improvizace, dokud mě někdo totálně nedemotivuje a nenasere a období volného průběhu, kdy třeba ani není čas a já se musím spoléhat na to, co dělá team.
7) Zabruslím na chvíli někam jinam a zeptám se tě: Zahraješ si taky někdy WoW, nebo jiné vymakané hry, třeba i starý Arkanoid nebo hledače min?
Pověz nám jaký k tomu máš vztah, jestli máš letité zkušenosti nebo jsi v tomhle nováček a radši hraješ řeba jen 2 hry už po několik let?WoW jsem hrál nedávno, dokonce jsme spolu i mluvili a nezjistíš o jakého šlo hráče. -) Tak dokonale se maskuju, a protože jsem admin, tak se postarám i o to, aby to nezjistil nikdo z GM ani developerů, takže mě nijak nevypátráte.
Co se týče her, hraju už jen revoluční hry kvůli použitým technologiím. Dříve ještě před 10 lety jsem hrál kdejakou blbost, čímž jsem si vlastně nevážil volného času, který jsem měl, teď už mě zaujme málokterá hra. Poslední hry, které mě zaujaly za posledních řekněme 6 let – bylo v podstatě vše založené na Source enginu, kterému jsem se potom začal i věnovat a udělal jsem vlastní modifikaci, nebo to lze označit i vlastní 3d hrou na Source enginu. Měla 2 kola. V jednom jsi byl ve velké budově plné vojáků, vetřelců, nábytku a všeho možného. Venku lítaly helikoptéry a střílely po všem živém, stříleli i všude do okna, kde ses pohyboval za tebou postavenými improvizovanými barikádami. Ve druhém kole jsem zase spíše investoval všechen čas na umělou inteligenci a level designérskou myšlenku „Na co nejmenším herním prostoru co nejvíce zábavy“. Ponoříš se tam opět do boje, ale jsi tam jako páté kolo od vozu. Bojují tam proti sobě 2 skupiny nepřátel a ty se tam najednou taky nachomýtneš. Oni ale nechápou, že ty chceš jen projít v míru, prostě tě berou jako dalšího nepřátele do kolečka a kromě toho, že útočí sami proti sobě, se vrhnou i na tebe. Jinak jsem byl a dovol mi to slovo – kurevsky dobrý v Counter-striku. Nad tou hrou mi taky zešedivěly vlasy. A hru, kterou si zahraju s kýmkoliv a ačkoliv je stará jako moje hodinky, které jsem letos ztratil, ale neustále stejně zábavná od 3 lidí nahoru a neustále mi s přáteli vždy tekly slzy smíchem, když jsme takovou blbost hráli, byl Half-life I po síti. Kolo frenzy, subtransit a stalkyard. Není to o střílení a o hře jako samotné, ale o komických situacích, které během hraní nastanou. Takže rovněž nelze odpovědět jednoznačně na tvoji otázku. Poslední hru, která mi přišla revoluční grafikou, fyzikou a aplikace technologií byl Colin Mcrae Dirt 2. Případne mi to jako hra pro děti, naprosto hloupá, ale koná pro mě 2 základní úkoly.
1) Je náročná na grafiku, kdykoliv taktuji cokoliv – je to dobré vodítko a současně dobré na otestování stability, protože je to náročné na všechno.
2) Zkus si to s někým zahrát jen tak po síti.
Co takový 3server sraz, slyšel jsi už o tom? Ne? A nechtěl bys nějaký uspořádat? Slyšel jsem, že na takových srazech bývá dobrá zábava, a že je každému jedno, jestli je horďák nebo alík, červenej nebo zelenej, ale je to člen té komunity (serveru) a rád se uvidí s dalšíma. Jak na to nahlížíš?Fajn, klidně to pořádejte. -) Já ale zůstanu v pozadí, jako ten o kterém nikdo nic neví, přesto to tady všechno řídí.
9) Zpočátku, když jsem psal otázky na tebe, přemýšlel jsem, aby to nebylo přímo OTÁZKA a ODPOVĚĎ, ale aby ses maličko rozepsal a hráči se dozvěděli i něco víc. To jsem ale ještě netušil, že mi pošleš 13 popsaných stránek tvých odpovědí. Asi jsi měl dlouhou chvíli, předpokládám
. Je to u tebe normální, že místo stručných odpovědí píšeš romány? Jsi tak výřečný i mezi přáteli v reálném životě nebo spíše necháváš mluvit ostatní a užíváš si té chvíle, že nemusíš nic říkat.Měl jsem dlouhou chvíli vyhrazenou na tebe mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní. Chlapče, jde vidět, že mě stále ještě neznáš: D , fakt je však ten, že naprosto tichý v osobním životě nejsem. Ale musíš pochopit, že když člověk sedí na zadku třeba 6 - 12 hodin kvůli práci a čumí do monitoru, tak se v něm všechny informace nakupí a já jsem přesně ten typ člověka, který v sobě hromadí informace a pak je má potřebu někam zapsat v případě, že by všechny ty informace jednoho dne zapomněl. To taky značí, že toho mám tolik, až mi občas hlava nebere, a proto možná mám tuto potřebu. První fázi přepracovanosti na člověku poznáš tak, že začne zapomínat. Druhá fáze je, že to člověk začíná nějak řešit (třeba jako já, všude mám vše oblepené poznámkami, neustále něco hledám, brodím se v textech, ale je to výzva zvládat hodně věcí a já s tím docela úspěšně bojuji). Nejhorší jsou vždy začátky, kdy to na tebe všechno dopadá a ty si uvědomuješ, že pro daný projekt najednou musíš obětovat i ten čas, který jsi měl přichystaný na něco jiného. Nebo když začneš panikařit z toho, že to nestihneš. NE! STOP! Takhle ne. Všechno je o tom si to zorganizovat a naučit se řešit vše klidně. To je jedna z těch dobrých věcí, které mě naučil server. Všude je tu práce jak na kostele, lidi ti hází klacky pod nohy, místo toho aby ti pomohli, ale právě přesně to je to co chci. Výzva, každý den trénuji mozek stovkami problémů, zažívám stovky náročných situací, komunikuji s 10 lidmi naráz, není to stereotypní práce, kde děláš jednu a tu stejnou věc. V reálném životě, kdybychom se potkali, jen odpovídám, na co jsem tázán, dokud se v dané společnosti neaklimatizuji. Ne každý má rád ukecané lidi a proto se ze začátku chovám k lidem jinak, než když už je znám léta. Je to zase a jen o tom, že se snažíš chovat ke každému tak, aby s tebou byl spokojen, to souvisí s tím, že by se měl každý z nás naučit jednat s lidmi a naučit se zachovat klid v těch nejnáročnějších situacích považuji za malý zázrak každého člověka. Přiznávám, že když už i na mě je toho moc, tak prostě padnu a ta vyčerpanost psychická i fyzická jde vidět, ale aspoň si můžu říct, že jsem ten čas jen tak nevyhodil do vzduchu. Ale že bych byl nějak v reálu extrémně moc ukecaný, tak to ne. Tady do klávesnice ti vysypu všechny informace jen proto, že je píšu téměř tak rychle, jako je stíhám vymýšlet, kdežto v reálném životě ti huba tak rychle nejede, abys zvládnul vyhrknout na někoho tolik slov, tolik informací v co nejkratším intervalu. Takže zase nejde odpovědět jednoznačně. Jsou chvíle, kdy si užívám klid, ticho, pohodu, rád jezdím na vodu, kde jezdím právě proto, že pluješ po řece, slyšíš, jak jenom občas zurčí voda na ten šutr, na který zrovna pluješ, kvůli kterému se pak cvakneš, ale taky že se objevíš uprostřed přírody, slyšíš jen ptáky, občas je to ticho až děsivé. A věřím tomu, že ticho léčí. Takže zatímco někdo jezdí do lázní, já jezdím na vodu, vyčistit si mozek.
10) Jsem rád, že jsi si na mě a na hráče udělal chviličku času, jistě to ocení. Chci ti popřát hodně úspěchů s tímto projektem, ale i v osobním životě a taky velký pytel trpělivosti, protože ho budeš určitě potřebovat. V dalším čísle vyzpovídám člena tvého týmu, ale na závěr ještě poslední otázka. Řekni nám své nejoblíbenější motto a poté i důvod, proč zrovna toto?
Je toho určitě víc, nemůžeš se podle mě řídit jen jedním. To první motto je:“ Cokoliv děláš, dělej tak jen nejlíp jak jen dokážeš, někdo to určitě ocení." To druhé je: „Člověk může bejt blbej, hlavně když si ví rady." Když za mnou třeba někdo přijde s dotazem a já nevím, řeknu mu, co má dělat, aby si pomohl, pošlu ho za někým jiným, řeknu mu, kde se to dá zjistit/ověřit, co dělat. Další je:“Upřímnost občas bolí, nebij někoho slovy, řekni mu raději, co má dělat a ne jaký je. Protože za to jaký je, za to nemůže, za to co může být, za to může." Další: „Co oni jsou, i my jsme byli. Co my jsme i oni budou a co Oni byli i my jsme byli. Nesuďme je za to." "Může to stát za ho**o, ale umění je prodat. Tak prodávej i to ho**o, co máš, těm kteří to ho**o chtějí a buď rád za to, že to někdo kupuje."
"Mlčeti zlato…“(přesně to teď porušuji) "Klid je božský, ale nesmí trvat příliš dlouho.“, „Všeho moc škodí.". "Spoléhej jen sám na sebe, budeš potom mile překvapen." a často se řídím taky "Očekávej nejhorší, budeš mile překvapen.".
Všem, kteří to musí, museli číst se omlouvám. Vím, že ten text je dlouhý, ale aspoň víte, že si to Mefisto nenaškrábal sám na koleně a taky mám teď myšlenku, že kdyby to bylo hrozně krátké, byl by to běžný tuctový rozhovor. Takhle můžeme říct, že tu máme alespoň mega dlouhý rozhovor, když už ne tuctový, plný hovorových, hrubých, nespisovných obratů a dlouhých souvětí, plných vsuvek. Myslím si, že možná tím bude rozhovor jiný. Každý vždycky napsal v rozhovorech 1 až 2 věty... Tomu říkáte otevřenost? Já sem prostě napíšu všechno a tím možná dám lidem najevo, že nic neskrývám, že říkám vše, tak jak to vidím a oni si alespoň mohou udělat o mě lepší obrázek a třeba v očích některých z vás možná klesnu, možná stoupnu, to jak si to přeberete už závisí jen na vás. To jak mě po tomto rozhovoru třeba uvidíte vy, možná to bude jen váš pocit z toho, jak mě vidíte a ne to, jaký opravdu jsem. Ale aspoň až někdy spadne server na delší dobu než jen 25 vteřin, tak vás odkážu na tento rozhovor. -) Protože do míst, kam slunce nesvítí, by vás "nepotěšilo" tolik, jako vás odkázat na tento rozhovor : -)) Ale až ho dočtete, tak by měl server zase fungovat. To za to stojí, ne? .-)
